Taoismus: Co to je?

Taoismus: Domorodé náboženství Číny a jeho tisíciletá cesta

Taoismus je původní, domorodé náboženství Číny s dlouhou historií a mimořádnou vitalitou. Je hluboce spjat s čínskými lidovými zvyky a po staletí představuje společnou duchovní cestu pro většinu Číňanů. Jeho role dalece přesahuje náboženství samotné. Nejenže dlouhodobě pomáhal stabilizovat čínskou společnost, ale přinesl také zásadní vynálezy a ovlivnil čínské umění - literaturu, kaligrafii a malířství, hudbu, sochařství, drama a tanec. Stejně tak zanechal stopu ve vědě a technice, jako je astronomie, geografie, výpočty kalendáře, medicína, metalurgie, chemie a architektura. Je také neoddělitelně spjat s dějinami čínského akademického myšlení, politického myšlení a národních hnutí.

Základní pojmy, bez kterých taoismus nepochopíš:

Dào (Tao) - Cesta: Ústřední pojem. Není to bůh, ale prvotní podstata vesmíru, zdroj a zákonitost všeho bytí. Je bezejmenná, neuchopitelná, věčně plynoucí. Vše z ní vychází a vše se do ní vrací.
Wú - Nicota / Ne-bytí: Původní stav před vznikem věcí. Není to prázdno ve smyslu ničeho, ale nevyčerpatelný potenciál, z něhož se rodí existence. Princip wúwéi (wu-wei) - nezasahující jednání - vychází právě z tohoto.
Yīn Yáng - Jin a Jang: Dvě komplementární síly, které tvoří veškerou realitu. Yīn je temné, pasivní, ženské, chladné, zemské. Yáng je světlé, aktivní, mužské, horké, nebeské. Nejsou v boji, ale v neustálé rovnováze a proměně.
Tàijí - Nejvyšší pól: Známý symbol jin-jangu. Představuje stav těsně po vzniku z Wú, kdy se Jedno rozdělilo na Yīn a Yáng. Je to počátek veškerého pohybu, proměny a života.
Od mýtických počátků k formování rituálů

Kořeny taoismu sahají až do nejstarších dob. Již za vlády Fúxīho byly vytvořeny hexagramy Yìjīngu, aby vysvětlily cestu nebes, určovaly lidské záležitosti a vykonávaly oběti bohům a duchům.

Za vlády Žlutého císaře, Huángdìho, byly pochopeny přírodní zákony nebe a země a pojmy života a smrti. Byl založen Míngtáng - Síň jasu - a na horách a řekách se konal obřad Fēngshàn, který se řídil podle Dào a používal Dào k podpoře vlády.

Po více než 1500 let poté, za vlády Yáoa, Shùna, Yǔa, Tánga a nakonec Wéna a Wǔa, moudří vládci následovali Cestu Huángdìho, uctívali nebesa, praktikovali rituály a spravovali zemi podle Dào. Byli ustanoveni úředníci, jako byli kněží a historici, aby dohlíželi na oběti, a šamani a podobné postavy vzkvétali. Velké státní záležitosti se tak dělily na obětování a vojenské záležitosti; vojenské se vztahovaly k obraně státu, obětní k náboženství.
Lǎozǐ, Zhuāngzǐ a zrod filozofické školy
Během dynastie Zhōu sloužil Lǎozǐ, zakladatel taoismu, jako velký historik a správce archivů císařského dvora, což mu dalo příležitost k rozsáhlému studiu. Nejenže zvládl učenost královské rodiny, ale také zdědil principy Huángdìho, který prosazoval, že příroda živí všechny věci tak, aby vyhovovaly lidské přirozenosti, v souladu s morálkou a ve spojení s Nebem.

Jako první pojmenoval podstatu vesmíru a původ všech věcí jako Dào. Jeho myšlení překračovalo přírodu, prosazovalo dobro a stavělo se proti násilí. Tento směr je známý jako škola Huáng-Lǎo.

Zhuāngzǐ, který ho následoval, tuto školu zdědil a rozvinul. Akademické myšlení tehdejších škol - mohistů, logiků, legistů, konfuciánců a školy Yīn-Yáng - bylo většinou odvozeno právě z taoistického myšlení Huáng-Lǎo. To postupně vedlo k rozšíření taoismu Huáng-Lǎo a taoismu Fāngxiān - školy hledačů nesmrtelnosti. I konfuciánští učenci, když diskutovali o vztahu mezi Cestou nebe a Cestou člověka, stále následovali taoistický pohled.
Od lidové víry k organizovanému náboženství
V té době byl již obětní systém a náboženské aktivity v Číně velmi dokonalé. Uctívání Nebe, Země, hvězd, sezónní oběti, uctívání hor a řek, bohů země a obilí, pěti obětí a divokých bohů - to vše byly převládající náboženské jevy. Uctívání Lǎozǐho bylo od dynastií Qín a Hàn rozšířenou vírou.

Za vlády císařů Wéna a Jǐnga ze Západní dynastie Hàn byla země v míru právě díky šíření myšlení Huáng-Lǎo. Během dynastie Hàn měl být sice konfucianismus jedinou státní ideologií, ale zaměřoval se na světský život a nediskutoval o božství, proto nebyl náboženstvím a nepoužíval náboženské rituály.

Zlom nastal za Východní dynastie Hàn. Taoistický učenec Zhāng Dàolíng pilně praktikoval taoistické metody a teologii v pohoří Hèmíng Shān. V návaznosti na starověký systém Fēngshàn a předměstských obětí zavedl tři rituály k úctě k nebi a bohům a k regulaci věřících. Spojením taoistického myšlení, filozofie Yīn-Yáng a metod nesmrtelných s tehdy převládající vírou v Lǎozǐho vytvořil organizovanou a strukturovanou náboženskou skupinu, která se formálně zapojila do taoistických aktivit s cílem vysvětlit Dào a prospět vnímajícím bytostem.

Od té doby se starověcí taoističtí praktikující a jejich následovníci začali nazývat dàoshi - taoističtí kněží. V raných fázích, známé jako Cesta nebeských mistrů - Tiānshī Dào - založil Zhāng Dàolíng dvacet osm administrativních center. Jeho následovníci pocházeli převážně z oblasti Hànzhōng v Sìchuānu. Později jeho vnuk Zhāng Héng kázal a šířil Dào na hoře Lónghǔ Shān v provincii Jiāngxī a taoismus začal vzkvétat v oblastech jižně od řeky Cháng Jiāng.

V té době taoismus učil lidi principům čestnosti a bezúhonnosti. Pokud byl někdo nemocný nebo spáchal hřích, musel nejprve uznat svůj přestupek, přiznat chyby a skrze klid a pokání se napravit. Zřizovaly se také charitativní útulky yìshè, které poskytovaly bezplatné ubytování pro cestovatele. Mezitím byla velmi populární i Cesta velkého míru - Tàipíng Dào - kterou bohužel později zneužil Zhāng Jiǎo a další.
Zlatý věk: Od Wèi-Jìn po Táng a Sòng
Během dynastií Wèi, Jìn a Severní a Jižní dynastie byl taoismus uctívající bohy a předky již velmi populární. Lidé nenáviděli zradu a krutost světa a intelektuálové většinou věřili v učení Lǎozǐho a Zhuāngzǐho, což se stalo trendem. Vzniklo mnoho děl interpretujících jejich spisy. Během vpádů Pěti barbarů taoismus uplatnil svůj velký potenciál prostřednictvím své organizace a národního uvědomění.

Během Severní a Jižní dynastie byli Táo Hóngjǐng z Jižní dynastie a Kòu Qiānzhī ze Severní dynastie oba uctíváni jako národní učitelé guóshī, kázali a učili. Většina dvorních učenců se stala jejich žáky. Stavěly se paláce, chrámy, akademie a oltáře, konaly se modlitby a rituály a zásluhy nabádání k dobru byly četné. Předtím již vzkvétaly mimo jiné školy Sān Máo z Jùróngu, Jìngmíng Dào Xǔ Xùna z Xī Shān a Hézào Dào Gé Xuána.

Za dynastie Táng se taoismus stal populárním po celé Číně a dosáhl svého vrcholu. Vynikající mistři jako Gě Hóng, Lù Xiūjìng a Táo Hóngjǐng významně přispěli k vytvoření taoistické teorie, sestavení klasických spisů, kultivaci a revizi rituálů. Ačkoli v Tángu existovalo mnoho náboženských sekt, taoisté byli na císařském dvoře obzvláště uctíváni. Slavní ministři jako Wèi Zhēng, Lǐ Mì a básník Lǐ Bái všichni sloužili jako taoističtí kněží. Mnoho princezen vstoupilo do taoistického řádu a stalo se jeptiškami, což se stalo běžnou praxí.

Za vlády císaře Xuánzōnga byla v hlavním městě zřízena Síň Chóngxuán a postaven palác Tàiqīng Gōng. Premiér byl jmenován palácovým vyslancem a vedoucím Síně Chóngxuán. V různých prefekturách byly zřízeny paláce Zǐwēi, přičemž místopředseda vlády měl na starosti chrámy. Historicky byli známí jako palácoví vyslanci, kteří měli na starosti všechny taoistické chrámy v zemi. V 25. roce éry Kāiyuán byla zřízena pozice Xuánxué Bóshì - doktorátu tajemného učení. Každý rok byli taoističtí kandidáti vybíráni na základě znalostí klasiků Lǎozǐ, Zhuāngzǐ, Wénzǐ a Lièzǐ. Když zemřel vysoce postavený kněz, byl mu posmrtně udělen titul mistra.

Během dynastie Sòng, v souladu s Tángem, sloužili premiér a místopředseda vlády jako úředníci zodpovědní za chrámy. Byla zřízena samostatná taoistická akademie jako vzdělávací instituce. Děti taoistických kněží musely projít přijímací zkouškou, která zahrnovala recitaci pasáží z klasik jako Dàodé Jīng, Zhuāngzǐ, Língbǎo Jīng, Dùrén Jīng, Jiùkǔ Jīng, Yùjīng Shān Jīng a Xiāozāi Jīng s prokázáním schopnosti správné interpunkce. Mnoho císařů dynastie Sòng byli zbožní taoisté a jejich správa ovlivněná taoismem byla relativně shovívavá. Taoistické chrámy byly určeny jako domovy důchodců pro vysoce postavené úředníky. Tento harmonický vztah mezi vládou a náboženstvím z něj učinil nejstabilnější období pro taoismus. Dynastie Táng a Sòng proto daly vzniknout mnoha významným osobnostem a představují zlatý věk taoismu.
Pozdní vývoj, úpadek a přetrvání v lidu
Během dynastií Liáo a Jīn se v severní Číně objevily tři nové školy: Quánzhēn Dào, Zhēndà Dào a sekta Tàiyī Dào. Mezi nimi měl Quánzhēn nejširší dosah a nejhlubší dopad.

Během přechodu z dynastie Jīn do dynastie Yuán cestoval Qiū Chǔjī, zvaný Chángchūn Zhēnrén ze školy Quánzhēn Lóngmén Pài, tisíce mil na západ přes poušť Gobi do zasněžených hor, aby vzdal hold Čingischánovi. Císař Yuán uspořádal velkolepý ceremoniál, aby vyslechl jeho učení o následování principů Nebe, překonávání síly jemností a respektování Nebe a Dào. Vyjádřil velký obdiv a jmenoval Qiū Chǔjīho národním učitelem, nazval ho Nesmrtelným starším a chránil taoistické kněží. V důsledku toho se lidé na severu i jihu od Žluté řeky spoléhali na taoismus jako na ochranu. Po vstupu do taoismu byli lidé osvobozeni od pracovní povinnosti a daní. Slavní kněží byli nazýváni shīfu - mistr nebo zhēnrén - pravý člověk.

Vzhledem k silnému národnímu povědomí taoismu však víra po polovině dynastie Yuán postupně upadala. Pod touto záminkou byly taoistické spisy páleny a chrámy opouštěny, což vedlo k úpadku.

Zhū Yuánzhāng založil dynastii Míng z velké části díky Rudým turbanům, heretické větvi taoismu. Císař Tàizǔ si byl dobře vědom toho, že taoismus prosazuje soucit a přirozenost a že Cesta nebes není stálá, ale vítězí pouze ctnost, což nevede k autokratické vládě. Proto po získání moci, ačkoli navenek taoismus respektoval, tajně ho potlačil a znemožnil taoistickému myšlení zapojit se do světských záležitostí. Místo toho se zaměřovalo na půst a obětní rituály a předávání a praktikování vnitřních alchymických metod bylo přísně zakázáno. Forma taoismu se tak drasticky změnila.

Když se v Číně dostali k moci Mandžuové a dynastie Qīng, věděli, že taoismus je bohatý na nacionalistické myšlení, takže byl značně potlačen, což vedlo k zapomenutí jeho doktrín a postupnému úpadku.

Lidé však stále často zvali taoistické kněze, aby konali modlitby a uctívali předky, a zvyky jako svatby a pohřby se stále řídily taoistickými pravidly. Ale pravý význam taoismu byl zastřen, což vedlo k tomu, že si mnozí zahálčiví lidé ve městě a různé pověrčivé způsoby chování nárokovali spřízněnost s taoismem. Nahromadilo se mnoho pomluv a taoismus byl hluboce nepochopen. Někteří intelektuálové, protože nechápou jeho pravý význam, často kritizují taoismus svými povrchními názory a to pokračuje dodnes.