Gregoriánský kalendář

Gregoriánský kalendář

Gregoriánský kalendář je v současnosti hlavním a celosvětově nejpoužívanějším systémem pro počítání času. Jedná se o upravenou verzi juliánského kalendáře, která používá křesťanský letopočet a přesnější pravidla pro určování přestupných roků. Svůj název získal podle papeže Řehoře XIII., latinsky Gregorius, který v roce 1582 provedl kalendářní reformu.
Gregoriánský kalendář patří mezi solární kalendáře, protože jeho uspořádání vychází z délky slunečního, přesněji tropického roku. Má 365 dní, zatímco přestupný rok má 366 dní. Rok je rozdělen do dvanácti měsíců. Měsíce nejsou přímo určovány podle měsíčních fází a mají pevně stanovený počet dní. Většina měsíců má 30 nebo 31 dní, zatímco únor má 28 dní a v přestupném roce 29 dní. Nezávisle na měsících a letech pokračuje také sedmidenní cyklus týdne.

Proč gregoriánský kalendář vznikl
Gregoriánský kalendář vznikl jako oprava nepřesností juliánského kalendáře. Juliánský kalendář zavedl Julius Caesar v roce 45 př. n. l. a po mnoho staletí fungoval poměrně dobře. Jeho problém spočíval v tom, že délka kalendářního roku byla nepatrně delší než skutečná délka tropického roku.
Tropický rok trvá přibližně 365,2422 dne, zatímco průměrný juliánský rok měl 365,25 dne. Rozdíl představoval přibližně 11 minut a 14,6 sekundy ročně. Na první pohled šlo o velmi malou odchylku, během staletí se však postupně nasčítala.
Kalendář se proto začal stále více rozcházet se skutečnými okamžiky jarní rovnodennosti a slunovratu. Roku 453 činil rozdíl přibližně jeden den, roku 581 dva dny a v roce 1582 už přibližně deset dní.
Tato odchylka byla důležitá také z náboženského hlediska. Jarní rovnodennost měla význam pro výpočet data Velikonoc. Podle pravidel stanovených na Nikajském koncilu roku 325 se při určování Velikonoc vycházelo z jarního období a úplňku. Postupem času se však vypočítávané datum stále více vzdalovalo skutečným astronomickým poměrům.

Reforma papeže Řehoře XIII.
Oprava kalendáře byla připravována po dlouhou dobu. Zabývali se jí papežové, církevní koncily, matematici a astronomové. Ve 14. až 16. století se postupně objevovaly návrhy, jak kalendářní chybu napravit.
Významným návrhem byl návrh italského lékaře a astronoma Luigiho Giglia, známého také jako Aloisius Lilius. Jeho návrh byl předložen papeži Řehoři XIII. roku 1575. Papežská komise jej po několikaletém zkoumání s určitými úpravami schválila.
Dne 24. února 1582 vydal Řehoř XIII. papežskou bulu nazvanou Inter gravissimas, která vyhlásila kalendářní reformu.
Prvním krokem bylo odstranění již vzniklé desetidenní odchylky. Proto po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582. Deset kalendářních dnů bylo tedy vynecháno.
Současně bylo důležité zachovat nepřerušený sedmidenní cyklus týdne. Reforma proto neznamenala, že by se změnil sled dnů v týdnu.

Jak fungují přestupné roky
Nejdůležitější změnou byla úprava pravidel pro přestupné roky.
V gregoriánském kalendáři platí:
• rok dělitelný čtyřmi je přestupný,
• rok dělitelný stem není přestupný,
• výjimkou je rok dělitelný čtyřmi sty, který přestupný je.

Například rok 2000 byl přestupný, protože je dělitelný 400. Naopak roky 1700, 1800, 1900 a 2100 přestupné nejsou.
Tím vznikl pravidelný čtyřsetletý cyklus. Během 400 let připadá 97 přestupných roků. Díky této úpravě je průměrná délka roku mnohem přesnější než u juliánského kalendáře.
Gregoriánský rok má průměrně 365,2425 dne. Od délky tropického roku se tedy liší pouze velmi malým rozdílem. Díky tomu se kalendář vůči tropickému roku posouvá jen velmi pomalu.

Gregoriánský a juliánský kalendář
Mezi gregoriánským a juliánským kalendářem existuje rozdíl v datování. V současnosti činí tento rozdíl 13 dní. Proto například datum 25. října 1917 podle juliánského kalendáře odpovídá 7. listopadu 1917 podle gregoriánského kalendáře.
Tento rozdíl je důležitý například při uvádění historických událostí, které byly zaznamenány podle juliánského kalendáře.
Rozdíl mezi oběma kalendáři se však nebude navždy rovnat 13 dnům. Po 1. březnu 2100 se zvětší na 14 dní, protože rok 2100 bude podle gregoriánského kalendáře nepřestupný, zatímco podle juliánského kalendáře přestupný zůstane.

Přijetí gregoriánského kalendáře
Gregoriánský kalendář nebyl přijat ve všech zemích současně. Katolické země jej začaly zavádět již v roce 1582, zatímco některé protestantské a pravoslavné země s přijetím čekaly mnohem déle.
V českých zemích byl kalendář zaveden v roce 1584. V Čechách následovalo po pondělí 6. ledna úterý 17. ledna. Na Moravě byl nový kalendář zaveden později téhož roku.
V Uhrách, tedy i na území dnešního Slovenska, byl zaveden v roce 1587.
Velká Británie přijala gregoriánský kalendář v roce 1752. Po 2. září tehdy následoval 14. září. Rusko jej pro občanské účely přijalo v roce 1918 a Řecko v roce 1923.
Některé pravoslavné církve však nadále používají juliánský kalendář pro určování některých náboženských svátků.
Gregoriánský kalendář se postupně rozšířil po celém světě a stal se hlavním občanským kalendářem používaným v mezinárodním styku. Vedle něj však různé kultury a náboženské tradice používají také vlastní kalendáře.

Gregoriánský kalendář a Velikonoce
Jedním z hlavních důvodů reformy bylo přesnější určování data Velikonoc.
Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Při jejich určování hraje roli jarní rovnodennost a první úplněk po stanoveném jarním datu. V tradičním církevním výpočtu se používají cyklické výpočty, nikoliv jednoduše přesný astronomický okamžik každého skutečného úplňku.
Lidé, kteří se v minulosti zabývali výpočty data Velikonoc, byli označováni jako komputisté. V gregoriánské reformě byla proto věnována pozornost také způsobu výpočtu novoluní a úplňku. V novém kalendáři získaly důležitější úlohu takzvané epakty, které sloužily k určování kalendářního data novoluní a k přesnějšímu výpočtu data Velikonoc.

Gregoriánský kalendář a astronomie
Gregoriánský kalendář má úzkou souvislost s astronomií. Jeho reforma vznikla především kvůli tomu, aby kalendář lépe odpovídal tropickému roku a aby se datum jarní rovnodennosti neposouvalo stále více mimo původně stanovené období.
Tropický rok má v současnosti přibližně 365,242192 dne. Průměrná délka gregoriánského roku je 365,2425 dne. Rozdíl je proto velmi malý a gregoriánský kalendář se od skutečného tropického roku odchyluje přibližně o jeden den až během několika tisíciletí.

Gregoriánský kalendář v esoterice
Gregoriánský kalendář má význam také v oblasti esoteriky, astrologie a horoskopů především jako systém určování konkrétního data.
Je důležité rozlišovat samotný kalendář od astrologických nebo esoterických systémů. Gregoriánský kalendář je především způsob, jak určit datum v občanském kalendářním systému. Esoterika a astrologie pak mohou s konkrétními daty dále pracovat podle vlastních pravidel a tradic.
Například při astrologickém nebo horoskopickém výkladu je možné uvádět datum narození člověka právě podle gregoriánského kalendáře. Datum potom slouží jako jeden z údajů, se kterými daný astrologický systém pracuje.
Gregoriánský kalendář tedy poskytuje společný způsob zápisu data, zatímco samotný význam tohoto data už závisí na konkrétní astrologické, horoskopické nebo esoterické tradici.

Gregoriánský kalendář a astrologie
V astrologii je přesné datum důležité pro určování času a dalších údajů používaných při sestavování horoskopu. Gregoriánské datum umožňuje jednoznačně zaznamenat den, měsíc a rok.
Je však třeba připomenout, že astrologie může v různých tradicích používat také jiné kalendáře nebo způsoby výpočtu. Gregoriánský kalendář proto není samotnou astrologií. Je to kalendářní systém, podle kterého lze datum zaznamenat a následně jej použít v konkrétním astrologickém systému.

Gregoriánský kalendář a horoskopy
Podobně je tomu u horoskopů. Pokud například člověk zadává své datum narození do astrologického nebo horoskopického systému, může být toto datum uvedeno podle gregoriánského kalendáře.
Gregoriánský kalendář tak umožňuje jednotně zapisovat data narození, událostí nebo jiných okamžiků, se kterými horoskopy pracují.
V některých tradicích však může být stejné datum převedeno také do jiného kalendáře. To je důležité zejména při porovnávání různých astrologických a kulturních systémů, protože jednotlivé tradice nemusí používat stejný způsob počítání času.

Gregoriánský kalendář jako základ dnešního datování
Gregoriánský kalendář dnes představuje základní systém občanského datování ve velké části světa. Používá se pro běžné určování dnů, měsíců a roků, ale také pro historické záznamy, mezinárodní komunikaci, úřední dokumenty a mnoho dalších oblastí.
Současně však vedle něj existují jiné kalendáře, například náboženské a tradiční. Některé země používají vlastní kalendář vedle gregoriánského a některé kalendáře představují jeho upravené verze.
Gregoriánský kalendář tedy není jediným způsobem, jak může lidstvo počítat čas. Je však systémem, který se stal nejrozšířenějším společným občanským způsobem určování data.
Jeho vznik byl výsledkem dlouhého vývoje, astronomických pozorování, matematických výpočtů a snahy odstranit narůstající rozdíl mezi kalendářem a skutečným tropickým rokem. Reforma z roku 1582 upravila především pravidla přestupných roků a odstranila nahromaděnou odchylku deseti dnů.
Díky tomu vznikl kalendář, který dokáže po velmi dlouhou dobu udržovat poměrně přesnou shodu s délkou tropického roku. V současnosti je proto gregoriánský kalendář nejen běžným občanským kalendářem, ale také společným systémem pro zapisování dat, se kterými mohou následně pracovat různé oblasti, včetně astrologie, horoskopů a esoterických tradic.